Co si představíte pod pojmem amatérské divadlo? Premiéra v kulturáku, zájezd na přehlídku, večerní zkoušky po práci?

Pro Petra Matouška z Mladoboleslavska je to jen část příběhu. Jeho soubor už dávno překročil hranice klasického jeviště. Vedle běžných inscenací pořádá interaktivní detektivní večeře, divadelní prohlídky zámku, putování po stopách Karla Hynka Máchy nebo rodinné programy pro děti. A právě o tom byla řeč v nejnovější epizodě podcastu Divadelní cancy.

Když nestačí jen hrát

Matoušek není mezi ochotníky neznámé jméno. Několik let připravoval podcastový pořad Kurýr, ve kterém navštěvoval divadelní akce a mapoval dění v regionu. Přestože dnes projekt spí, přiznává, že by se k němu rád někdy vrátil.

Důvod je jednoduchý.

„Bavilo mě jezdit za lidmi, mluvit s nimi a doporučovat zajímavé věci,“ zaznívá v rozhovoru.

Stejná filozofie prostupuje i jeho současnou tvorbou. Nečekat, až si divák najde cestu k divadlu, ale hledat nové způsoby, jak divadlo přiblížit lidem.

Detektivka mezi chody

Jedním z nejúspěšnějších projektů jsou takzvané detektivní večeře.

Nejde o klasické divadelní představení. Diváci usednou ke stolu, dostanou několik chodů a mezi nimi sledují rozvíjející se kriminální příběh. Postupně sbírají indicie, zapisují si poznámky a snaží se odhalit pachatele.

„Nehrajeme během jídla. Odehrajeme část příběhu, lidé dostanou prostor najíst se, diskutovat a potom pokračujeme dál,“ vysvětluje Matoušek.

Právě spojení gastronomie a divadla podle něj vytváří atmosféru, která přitahuje i publikum, které by na běžné představení možná nikdy nepřišlo.

Divadlo v pohybu

Ještě dál za hranice tradičního jeviště míří další z jejich aktivit.

Už od roku 2004 pořádá soubor tematické procházky krajinou spojené s osobností Karla Hynka Máchy. Účastníci se během několikakilometrové trasy setkávají s historickými postavami a scénami inspirovanými místní historií. Herci je provázejí v kostýmech a příběh se odehrává přímo v krajině, kterou Mácha znal.

„Je to vlastně takové malé imerzivní divadlo. Diváci se pohybují spolu s námi a stávají se součástí příběhu,“ popisuje Matoušek.

Dnes podobný princip využívají také při prohlídkách zámku Stránov, kde historické postavy ožívají přímo v prostorách zámku.

Ochotníci potřebují odvahu experimentovat

Rozhovor se několikrát stočil i k otázce, proč některé soubory dokážou oslovovat nové publikum a jiné se dlouhodobě potýkají s úbytkem diváků.

Matouškův přístup je v tomto směru jasný: zkoušet nové formy.

Vedle klasických inscenací se jeho soubor pouští do interaktivních projektů, improvizace nebo experimentů inspirovaných někdejším Kinoautomatem. Diváci mají možnost rozhodovat o dalším vývoji příběhu a ovlivňovat dění na scéně.

Právě aktivní zapojení publika považuje za jednu z cest, jak udržet amatérské divadlo živé a atraktivní.

Režisér, který potřebuje režiséra

Zajímavým momentem rozhovoru bylo také přiznání, že i zkušený autor a režisér potřebuje zpětnou vazbu.

Matoušek otevřeně mluvil o tom, že když je člověk příliš ponořený do vlastní inscenace, přestává některé věci vidět.

„Když stojím na jevišti, potřebuji někoho, kdo se na to podívá zvenku a řekne mi pravdu,“ říká.

Proto si soubor zve externí konzultanty a dramaturgy, kteří dokážou upozornit na místa, jež tvůrci sami přehlížejí. Téma, které rezonuje napříč amatérským divadlem a které v podcastu zaznělo opakovaně.

Rodinný podnik

Na fungování souboru je možná nejzajímavější ještě jedna věc. Přestože kolem něj vznikají stále nové projekty, jeho jádro zůstává překvapivě komorní.

Aktivně se podílí přibližně deset lidí, kteří kolem sebe vytvářejí další okruh spolupracovníků. Do aktivit jsou zapojené i Matouškovy dcery a řada dlouholetých přátel.

Výsledkem není velká instituce, ale spíše komunita lidí, kteří společně hledají nové cesty, jak vyprávět příběhy.

Divadlo nemusí končit oponou

Příběh Petra Matouška ukazuje něco, co bývá v amatérském prostředí často přehlížené. Divadlo nemusí existovat jen mezi čtyřmi stěnami sálu.

Může se odehrávat na zámku, v restauraci, v krajině nebo během několikakilometrové vycházky. Může být detektivkou, historickou hrou i společenskou událostí.

A možná právě v tom spočívá jeho budoucnost – v odvaze hledat nové formy, nové diváky a nové způsoby, jak vyprávět staré příběhy.