Slovenské amatérské divadlo má podobně jako české vlastní pyramidu postupových přehlídek. Na jejím vrcholu stojí Scénická žatva v Martině – festival, který čerpá z více než stoleté tradice, ale zároveň se nebojí měnit pravidla, rušit nefunkční kategorie ani hledat nové porotce. O fungování slovenského systému mluvil v podcastu Divadelní cancy programový ředitel festivalu Matěj Moško.

Je Scénická žatva starší než Jiráskův Hronov? Odpověď je trochu složitější. Jiráskův Hronov je podle Moška nejstarším festivalem, který od svého vzniku kontinuálně funguje pod stejným názvem. Na Slovensku je však starší tradice celostátních postupových soutěží. První se v Martině konala už roku 1923, zatímco název Scénická žatva se používá až od roku 1970. Žatva tak není sto let starým festivalem v dnešním smyslu, ale vrcholem systému, jehož kořeny více než století skutečně sahají.

Historie přitom nebyla zdaleka přímočará. Původní celoslovenské divadelní soutěže organizovalo Ústredie slovenských ochotníckych divadelníkov. Po roce 1948 však nový režim tuto strukturu zrušil jako údajný buržoazní přežitek. Následovalo období neustálého experimentování, kdy se pravidla, místa konání i systém postupů téměř každoročně měnily.

Jedním z nejbizarnějších pokusů bylo hodnocení souborů nikoli podle kvality inscenací, ale podle jejich společenské aktivity. Body se udělovaly například za vydávání bulletinů, účast na veřejně prospěšných pracích, působení v obci či výběr ideologicky vhodných textů. Systém byl natolik složitý a odtržený od divadla, že se prakticky neujal. Stabilnější podoba celostátní přehlídky se vrátila v šedesátých letech a od roku 1970 pokračuje jako Scénická žatva.

Od regionu až do Martina

Dnešní slovenský systém začíná podle konkrétní oblasti na regionální nebo krajské úrovni. Regionální kola se konají jen tam, kde je dostatek souborů. V některých částech země jsou potřebným předvýběrem, jinde se začíná rovnou krajskou soutěží. Na rozdíl od českého prostředí je více zdůrazněna územní příslušnost: soubor má soutěžit především tam, kde působí. Jinde se může objevit například nesoutěžně.

Vedle postupových soutěží existují také tematické festivaly. Palárikova Raková pracuje s texty slovenských autorů, Festival Aničky Jurkovičové se zaměřuje na ženská témata a další přehlídky mají vlastní žánrové nebo regionální vymezení. V minulosti mohly jejich vítězné inscenace postupovat přímo na Scénickou žatvu. To však vedlo k hledání „snazších cest“ s menší konkurencí.

Dnes mohou vybrané festivaly inscenaci pouze doporučit. Musejí přitom splnit stanovené podmínky: pravidelně se konat, hostit nejméně osm souborů ze čtyř krajů a pracovat s odbornou porotou. O zařazení doporučené inscenace pak rozhoduje programová rada Žatvy.

Slovenský systém se v posledních letech vzdal také rozdělení na tradiční a současné proudy. Předtím se dlouhodobě vedly spory o to, která inscenace je ještě činohra a která už experiment. Soubory se navíc často hlásily podle toho, kam byly zvyklé jezdit, nikoli podle skutečné povahy své tvorby. Výsledkem bylo zrušení kategorií.

„Je to živý systém, se kterým pracujeme,“ shrnul Moško. Při současném počtu přibližně sedmdesáti soutěžních souborů dospělého divadla by další dělení podle žánru či výkonnosti vedlo k tomu, že by někde soubor soutěžil téměř sám se sebou.

Porota se nemá stát rodinným setkáním

Proměňuje se také práce s porotci. Jeden porotce může na stejné přehlídce působit nejvýše třikrát za sebou, poté musí mít pauzu. Pravidlo nutí pořadatele hledat nové osobnosti a souborům přináší různé pohledy. Národné osvetové centrum navíc organizátorům poskytuje finance s konkrétními prioritami – například právě na kvalitní poroty nebo zajištění zázemí pro dětské soubory. Existuje dokonce doporučená tabulka honorářů podle úrovně soutěže.

Scénická žatva nabízí i dílny herectví, autorského psaní, improvizace nebo přípravy inscenace. V minulých ročnících se uskutečnily rovněž workshopy divadelní kritiky a budoucích porotců. Podle Moška o ně mají zájem i lidé, kteří sice v souborech hrají, ale více než samotné herectví je přitahuje přemýšlení a mluvení o divadle.

Čtyři dny v srdci slovenského divadla

Letošní Scénická žatva se uskuteční od 26. do 29. srpna v Martině. Město je s festivalem úzce spojeno nejen historicky. Divadelní sály leží přímo u pěší zóny a většina programu je soustředěna v kompaktním centru. Během čtyř dnů se odehraje přibližně šestnáct až sedmnáct představení, většinou pouze jednou.

Program představí vítěze jednotlivých celostátních kol, doporučené inscenace tematických festivalů, pantomimu i zahraniční hosty. Českou scénu zastoupí loutková inscenace Smutný tygr souboru SPRT PAPRD. Součástí festivalu budou také soubory zahraničních Slováků ze Srbska, koncerty, pouliční divadlo, dětský program a tvůrčí dílny. Paralelně se navíc uskuteční gastronomický festival Fest jedlo.

Slovenské amatérské divadlo má také vlastní festivalovou aplikaci Javisko.sk. Po celý rok zpřístupňuje články, aktuální i archivní programy celostátních soutěží a během Žatvy slouží jako festivalový průvodce.

Moško přitom nijak neskrývá obdiv k Jiráskovu Hronovu. Považuje jej za nejlepší amatérský festival, který dosud navštívil, a přál by si, aby Scénická žatva jednou dosáhla podobné velikosti a intenzity. Slovenský systém však nabízí něco, čím může inspirovat i české prostředí: ochotu pravidla průběžně přehodnocovat a vědomí, že zastřešující instituce existují především pro divadelní komunitu, nikoli naopak.